 Na břehu řeky Rio Negro hoří v teepee jasným plamenem oheň. Je to oheň hněvu. Bílý muž znovu porušil dohodu, kterou zjara uzavřeli indiáni a bílí osadníci. „Bílý muž si dělá stále větší nároky na naše posvátná území, loví v naších lovištích a buduje trasu pro železného oře přes naše území“. „Válečná sekera je opět vykopána“, řekl Vinnetou, povstal a s ním i ostatní náčelníci. „Jedu se ještě podívat do pevnosti, poslední dobou se tu potuluje banda Jesseho Jamese“, řekl Old Shatterhand a vyšel z teepee. Vtom se ozvala rána a Old Shatterhand se skácel k zemi. „Co to bylo“ zakřičel Vinnetou a vyběhl ven. Znovu se ozvala strašlivá rána a také on padl k zemi. Ráno za úsvitu, když se nad řekou Rio Negro zvedala ranní mlha, zvednul se i Old Shatterhand a pravil směrem k Vinnetuovi : „Vidím, že včera večer můj rudý bratr také šlápl na hrábě“. |
 VESELÝ INDIÁN - DOBRÝ INDIÁN 28.7.2008 – 11.8.2008 |
Severní mouchy se vydaly strávit „Indiánské léto“ do údolí řeky Moravice jako třetí a poslední turnus ve dnech 28.7. až 11.8.2008. Po příjezdu nás přivítalo ještě trochu drsňáckého bláta, ale to velmi brzy uschlo a nás už čekalo jenom hezké počasí a sluníčko. Výjimkou byly jenom dva deštivé dny, které nám přivezli Drsňáci jako dárek. Naštěstí se dlouho nezdrželi a sluníčko se pak ihned vrátilo.
Po loňském velmi podařeném turnusu jsme byli zvědaví, jestli se nám i ten letošní povede a udržíme laťku. A brzy se ukázalo, že to nebyla náhoda a umíme si to užít i letos. Obsada dospělých byla skoro stejná, hodně dětí z minulých let zase přijelo, kromě těch, co už příliš vyrostly a čekají, jestli se z nich stanou příští instruktoři. Naopak dorostlo spoustu malých do táborového věku a tak jsme měli letos na táboře celkem jedenáct prvňáků a druháků. Teď už můžeme přiznat, že jsme z toho měli předem trošičku obavy, ale pak se ukázalo, že naprosto zbytečné. Všichni „prcci“ byli letos naprosto skvělí a strčili často do kapsy mnohem zkušenější táborové borce. Dík patří i těm starším mazákům z řad dětí, kteří malým pomáhali zvládnout náročnější úkoly, jako třeba úklid ve stanu.
„Veselý indián – dobrý indián,“ bylo heslo letošního tábora a to se musí dodržet. Užili jsme si spoustu legrace při celotáborových soutěžích, hrách vodních i suchozemských, koupání, zpívání, tanci, táborácích, nocích v tee-pee, stezce odvahy a dalším programu, jako bylo například vystoupení černošských bubeníků. Taky jsme si zajezdili na koních a vydali se pěšky do Hradce nad Moravicí na celodenní výlet, abychom si prohlédli místní zámek a jeho okolí.
Úsměv na tváři nám na chvíli zmizel pouze tehdy, když tábor čtvrtý den pobytu postihl zákeřný virus a během několika hodin skolil polovinu dětského i dospělého osazenstva. Zbývající zdraví indiáni museli prokázat velkou osobní statečnost a obětavost při ošetřování nemocných a zvláštní dík zde patří hlavně Katce Vaškové, která byla za všech nejstatečnější a nejobětavější a zaslouží si „Řád zlatého kýblu.“ Když virus viděl, že jsme se ho nezalekli, dal se na zbabělý ústup a za dva dny jsme byli opět všichni OK.
Pak už probíhalo vše tak, jak mělo, neotravovaly nás vosy ani klíšťata, vrátila se nám chuť k jídlu a tak se v kuchyni měli co otáčet. I letos jsme si nemohli vynachválit jídelníček a ať vařil pod dohledem Máni Vrtul nebo Honza Liška, vždy bylo jídlo naprosto skvělé a děti si chodily přidávat.
Večer se indiánskou vesnicí často ozývala hudba, děti zpívaly za doprovodu kytar, basy, flétny a rytmické sekce. Dvakrát jsme zapálili slavnostní indiánský oheň, ten druhý byl zásluhou Michala největší a nejhezčí v novodobých dějinách táborových ohňů. Všichni jsme byli oblečeni v indiánských kostýmech a bylo vidět, že jejich přípravu nikdo nepodcenil.
Významnou událostí byl letos na táboře křest nejmladší Severní mušky Adélky Glombové. Slavnostně ustrojení indiáni jí udělali špalír a pak ji sám Velký náčelník Tomáš ponořil do Moravice, aby byla zdravá, veselá a ráda se sem vracela. Adélka si křest náležitě užila a bylo vidět, že si je vědoma důležitosti tohoto okamžiku.
Čím hezčí dny, tím rychleji utečou a nám ten letošní tábor utekl opravdu hodně rychle a asi nikomu se nechtělo domů. Takže už teď se těšíme na příští rok a ještě jednou dík všem zúčastněným dětem i dospělým, že jsme to letos opět super zvládli.
Fotogalerie - Indiánské léto
